Jaký má být dobrý učitel?

Jsou tu učitelé proto, aby měli žáci vzdělání, nebo jsou tu žáci proto, aby měli učitelé zaměstnání? Už v pravěku se každý člověk učil od starších a zkušenějších – ze své rodiny nebo ze svého okolí. Zpočátku každý hlavně pozoroval, co a jak má dělat, jak lovit a sbírat, jak opracovávat kořist. A tím se lidé také učili tomu, jak se mezi sebou dorozumět. I tento způsob učení by se dal nazvat vzděláváním. V pozdějších dobách bylo už na čase nejen mluvit a rozumět, ale zaznamenat taky to, co bylo důležité. A tak vzniklo písmo. Ne všichni lidé hned uměli číst a psát. Většinu tvořili lidé negramotní a tím i nevzdělaní.
Byla to ale osvícená panovnice Marie Terezie, která až roku 1774 zavedla v českých zemích povinnou školní docházku. V té době to bylo – hlavně pro obyčejné, venkovské lidi – něco nového a dříve nepředstavitelného. Lidé začali získávat nové informace z knih. A to díky tomu, že nejdříve chodili do školy, kde je číst a psát naučili. Nenaučili se to sami od sebe, ale naučil je to učitel. Tehdy nejvzdělanější a jeden z nejdůležitějších lidí ve vesnici i ve městě.
Fotka z filmu „Obecná škola“

Schody

Schody. Každý Jarošák jich denně překoná spoustu a každý si na ně stěžuje. Že jich je moc a že jsou nekonečné. A proč jich musí být tolik a proč jsou tak vysoké. Rozhodla jsem se proto zjistit, jak to s nimi je doopravdy a jako správný Jarošák to všechno propočítat.
img_7612a
Jednoho zářijového dne jsem si proto předsevzala, že jejich tajemství odhalím. Hned první hodinu je na rozvrhu čeština, tedy čtvrté patro. To je přesně 106 schodů. Následuje sestup do fyziky, o 32 schodů. Do angličtiny se projdete do patra pátého. Každý, kdo zatouží po luxusu, který nabízí školní jídelna, bude muset překonat 128 schodů. S obědem v žaludku studuji rozvrh, který si stále nepamatuji. Další hodina nemůže být jinde než v pátém patře. Tam ovšem zjišťuji, že má učebnice němčiny se nachází o oněch pět pater níže. Zvažuji myšlenku se na ni jednoduše vykašlat, ale při představě jisté paní profesorky mě myšlenka rychle přechází a já se vydávám na onen pětipatrový výlet znovu.
A co říkají čísla? Za tento den jsem překonala dohromady 874 schodů, což odpovídá překonané výšce asi 131 metrů. Dospívám k názoru, že by nebylo od věci zapsat chození na Jarošku jako novou sportovní disciplínu.
Ke konci dne přicházím domů s hlavou plnou čísel a s povzdechem se dívám na schody, které se tyčí nade mnou. Je jich přesně 96.

Být gay na Jarošce

Včera byl v Americe National Coming Out Day, který se i přes svůj přívlastek „národní“ slaví skoro na celém světě. I přes to, že jeho podstatou není řešit jen problematiku coming outu, vzpomněl jsem si dneska na to, že je to přesně dva roky, co jsem si prošel tím svým.

milencisemilujou
„Adame, chytíš mě za ruku? Potřebuju fotku.“ — „Ok.“

Pokračovat ve čtení

Přechod z Příční na Jarošku

„Jen počkejte, až budete na Jarošce, tam se s vámi takhle párat nebudou,“ zněla slova většiny učitelů, kteří nás učili na Příční.
Ten slavný přechod z Příční na „velkou“ Jarošku je snad noční můrou všech studentů. Slova, kterými nás děsili už od primy a která jsme nebrali nijak vážně, na nás přece jenom dolehla. V kvartě jsme si to přece jen začali uvědomovat a často jsme si pokládali otázky: „Co budeme dělat, až budeme v té druhé, větší budově? Bude to opravdu tak hrozné, tak těžké a až tak moc děsivé?“.
prechod_pro_chodce
Zdroj: http://www.signex.cz/vzornik-znacek/ip6-242

Ženy do kuchyně, sexismus do škol

Dámy a pánové, vítám vás u prvního článku z rubriky Lehce problematické. Dnes máte příležitost vybrat si, zda je problematické to, co píšu, nebo to, o čem píšu. Chtěl bych totiž mluvit o sexismu ve škole. Abych byl konkrétní, budu mluvit o komentáři, který řekl jeden z profesorů asi před týdnem.

bettie_page_driving
Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/File:Bettie_Page_driving.jpg

„Dámy, probíráte vaření, nebo přistěhovaleckou politiku?“

Ve třídě na několik sekund zavládlo ticho. Mám pocit, že snad každý si byl do značné míry jistý, že něco není v pořádku. Jedna ze zmíněných dam odpověděla chladným „No já třeba nevařím.“ Tomu se třída rozpačitě zasmála, nicméně já jsem zatnul zuby a tento výrok si poznamenal. Proč? Protože se označuji za feministu a zastávám názor, že sexismus do školy nepatří.

„To není tak hrozný,“ řekla mi moje matka, když jsem jí řekl, co se stalo a proč si nemyslím, že je to dobře. „To máš, jak kdyby řekl ‚Pánové, bavíte se o fotbalu?‘“ A já se skutečně musel zamyslet, jestli je v tom nějaký rozdíl. A on je.

Vážený pane profesore, důvod, proč píšu tenhle článek, je ten, že vidím rozdíl mezi komentářem, který je založen na zálibách určité skupiny, a komentářem stojícím na stereotypu, proti kterému se ve společnosti bojuje už přes dvě stě let.

A skutečně jste neřekl nic neodpustitelného, ale fakt, že takovéto věci říkáte svým studentům a studentkám, toho o vás vypovídá víc než o nás. Ostatně z nás už pravděpodobně sexistická prasátka nevychováte, ale pamatujte, že ovlivňujete i studenty o několik let mladší, než jsme my. A ti se podvědomě učí každé zachrochtání.

A jako bonus pro vás, příklady dalších výroků, kterých se do budoucna vyvarovat:

  • „Místo lakování nehtů jste se mohla učit.“
  • „Dao, pod tou lavicí si hrajete s telefonem, nebo přebíráte rýži?“
  • „Jsou tam nějaké drastické záběry, takže slečny, zavřete oči.“
  • „Ty nevíš, jak dopadl ten zápas? A to si říkáš kluk?“
  • „Vy ani neposlouchejte, radši přemýšlejte, co si dáte zítra na sebe.“
  • „Nějaký z pánů mi půjde spravit počítač a nějaká slečna mezitím smaže tabuli.“
  • „To, že se u vás jí ze země, neznamená, že i tady budete jíst jak prase.“
  • „Už abyste mohla na mateřskou a měla volno, že?“
  • „Buďte rád, že máte vzdělání zadarmo, ještě jste mohl sbírat bavlnu.“

Ale to byste přece nikdy neřekl.

Že?

EDIT: 22. 10. 2016 proběhla korektura gramatiky a syntaxu