Pátek třináctého

Pátek. Konečně je pátek. Tenhle týden už se skutečně zdá, že to s tím novým školním rokem myslí vážně. Naštěstí po týdnu utrpení přicházejí dny volna. „Už jen pár hodin a hurá domů.” Přesně tuhle povzbuzující větu jsem si říkal celý den v našem ústavu. Bohužel mé nadšení změnilo zjištění, že je dnes pátek třináctého. Netrvalo ani hodinu než jsem se dozvěděl, že nápisy na parlamentní nástěnku si máme vytisknout na školní kopírce a že mám jen několik dní na to, abych shrnul celé své působení v parlamentu do ročenky. Náhoda?

13 Pokračovat ve čtení

Budoucnost parlamentu

 Už je to pár let, kdy byl vydán školský zákon, který pojednává o tom, že by každá škola měla mít svůj vlastní parlament. Každé takové uskupení studentů musí mít zástupce z každé třídy a svého předsedu, popřípadě i místopředsedu. Post předsedy parlamentu by se měl měnit po určitém časovém období. V našem parlamentu se právě funkční období předsedkyně Kláry Suchánkové uchýlilo ke konci a bylo potřeba uskutečnit volby. Členové parlamentu zvolili nového předsedu, kterým jsem se stal já – Martin Bartoš.
Martin Bartoš
Foto: Daniela Krásenská
Rád bych vás seznámil s tím, k čemu vlastně studentský parlament slouží a co bych rád udělal proto, aby tak opravdu činil. Parlament je zejména k tomu, aby působil zpětnou vazbu škole, řešil problémy studentů, nebo organizoval kulturní či sportovní akce. Mimo jiné má právo nahlédnout do školních rozpočtů a případně se k nim vyjádřit, nebo promluvit ke školnímu či klasifikačnímu řádu. Vedení školy by mělo všechny stížnosti, připomínky nebo návrhy vyslyšet a diskutovat o nich. Pokračovat ve čtení

Jaký má být dobrý učitel?

Jsou tu učitelé proto, aby měli žáci vzdělání, nebo jsou tu žáci proto, aby měli učitelé zaměstnání? Už v pravěku se každý člověk učil od starších a zkušenějších – ze své rodiny nebo ze svého okolí. Zpočátku každý hlavně pozoroval, co a jak má dělat, jak lovit a sbírat, jak opracovávat kořist. A tím se lidé také učili tomu, jak se mezi sebou dorozumět. I tento způsob učení by se dal nazvat vzděláváním. V pozdějších dobách bylo už na čase nejen mluvit a rozumět, ale zaznamenat taky to, co bylo důležité. A tak vzniklo písmo. Ne všichni lidé hned uměli číst a psát. Většinu tvořili lidé negramotní a tím i nevzdělaní.
Byla to ale osvícená panovnice Marie Terezie, která až roku 1774 zavedla v českých zemích povinnou školní docházku. V té době to bylo – hlavně pro obyčejné, venkovské lidi – něco nového a dříve nepředstavitelného. Lidé začali získávat nové informace z knih. A to díky tomu, že nejdříve chodili do školy, kde je číst a psát naučili. Nenaučili se to sami od sebe, ale naučil je to učitel. Tehdy nejvzdělanější a jeden z nejdůležitějších lidí ve vesnici i ve městě.
Fotka z filmu „Obecná škola“

Přechod z Příční na Jarošku

„Jen počkejte, až budete na Jarošce, tam se s vámi takhle párat nebudou,“ zněla slova většiny učitelů, kteří nás učili na Příční.
Ten slavný přechod z Příční na „velkou“ Jarošku je snad noční můrou všech studentů. Slova, kterými nás děsili už od primy a která jsme nebrali nijak vážně, na nás přece jenom dolehla. V kvartě jsme si to přece jen začali uvědomovat a často jsme si pokládali otázky: „Co budeme dělat, až budeme v té druhé, větší budově? Bude to opravdu tak hrozné, tak těžké a až tak moc děsivé?“.
prechod_pro_chodce
Zdroj: http://www.signex.cz/vzornik-znacek/ip6-242