JAK NAPSAT ZMP: Téma

Závěrečná (maturitní) práce. Neoddělitelná součást třetího ročníku na našem gymnáziu. Týdny vyhledávání informací, týdny zpracovávání informací, týdny sepisování informací do alespoň trochu srozumitelných vět. Vesměs docela nuda, pokud zvolíte téma, které vás nezajímá a o kterém budete psát, jen abyste něco psali.

Tématem to celé začíná. Všichni tvrdí, že vaše rozhodnutí je konečné. Rozhodnete-li se pro výzkum myších děr a jejich srovnání s černými dírami, a posléze zjistíte, že ve vašem bytě v pátém patře žádné myší díry nejsou, můžete zůstat pouze u děr černých. Všichni vám budou říkat, že nejposlednější změny lze provést do konce září, začnou na vás tlačit. Zatímco vy budete stále ztracení, zmatení a nerozhodní, největší hujeři ročníku už budou mít praktickou část práce dávno hotovou. Nenechejte se zviklat. Hlavně klid. I po onom nejzazším termínu s tím jde něco udělat.

Popřemýšlejte, čemu byste se chtěli v budoucnu věnovat. Zeptejte se sami sebe, kam byste chtěli směřovat po maturitě, jaká vysoká škola by vás lákala, na jakém oboru byste si sebe samotné dokázali představit. Máte nějakou zálibu, o které toho hodně víte? Zaujala vás během výuky nějaká látka, o které byste se toho chtěli dozvědět víc? Inspirovat se můžete i nabídkou témat středoškolské odborné činnosti.

Pokud tušíte, pokud vás něco napadlo, podívejte se po knihách, bakalářských a diplomových pracích, aktuálních přednáškách o vašem tématu. Možná toho bude k nalezení tak málo, že nebudete mít o čem psát. Nebo naopak tolik, že se v záplavě informací ztratíte. Je vaše téma natolik odborné, že byste potřebovali pomoc z vědeckých kruhů? Udělejte sondu na Masarykově univerzitě, nic vám nebrání jít i za hranice našeho města, poptejte se, i to vám může usnadnit výběr.

Zanedbatelná není ani volba vedoucího práce. Obvykle jsou učitelé, kteří mají zájemců moc a tak je předávají jiným vyučujícím. Od učitelů, u kterých vás budou velké masy, nemůžete očekávat tolik rad a pomoci, budou toho mít hodně, více pozornosti pak věnují SOČkám. Záleží také na předmětu, do kterého vaše téma spadá, například z češtiny, cizích jazyků, deskriptivní geometrie nebo výtvarné výchovy mnoho prací nebývá, proto i vyučující těchto předmětů budou vlídnější, ochotnější a vstřícnější.

Může se stát, že si svým tématem stále nebudete jistí, zatímco na vašeho vysněného vedoucího práce už se budou stát dlouhé fronty. Pokud tápete už příliš dlouho, můžete se nejprve domluvit na vedení práce – víte-li už, že byste chtěli směřovat například do chemie – a s učitelem potom probrat možnosti, řekne vám, jaké jsou novinky v oboru, co by stálo za zmínku, téma může vyplynout třeba jen z krátké konverzace o přestávce.

S tématem se pojí ještě jeden svízel. Do hlav vám bude vtloukáno, že i padesátistránková práce bez přínosu bude stále jen referátem. Učitelé po vás budou chtít nějaký smysl, výstup, závěr. Předem si proto jasně definujte, proč píšete právě o tomto tématu, k čemu se chcete dobrat. Nikdo nepředpokládá, že objevíte novou planetu, chybu v Mendelových zákonech nebo univerzální lék na rakovinu. Stačí vyvrátit nebo potvrdit výrok Matěje Stropnického o létání Čechů na dovolenou, kterému předchází patnáctistránkové povídání o Straně zelených, letecké dopravě a povaze českého národa a pětistránkové vyhodnocení dotazníků.

Na tomto zdánlivě malém rozhodnutí bude záležet, jestli si třetí ročník znepříjemníte, nebo vám do života přinese zkušenosti se psaním odborných textů, které využijete minimálně na vysokých školách, ale i vědomosti, které možná později za pár let uplatníte při dalším studiu. A pokud téma bude zajímavé i pro ostatní studenty (jako například práce Davida Pavlíka Vliv pornografie na člověka a společnost), o to líp.