Přechod z Příční na Jarošku

„Jen počkejte, až budete na Jarošce, tam se s vámi takhle párat nebudou,“ zněla slova většiny učitelů, kteří nás učili na Příční.
Ten slavný přechod z Příční na „velkou“ Jarošku je snad noční můrou všech studentů. Slova, kterými nás děsili už od primy a která jsme nebrali nijak vážně, na nás přece jenom dolehla. V kvartě jsme si to přece jen začali uvědomovat a často jsme si pokládali otázky: „Co budeme dělat, až budeme v té druhé, větší budově? Bude to opravdu tak hrozné, tak těžké a až tak moc děsivé?“.
prechod_pro_chodce
Zdroj: http://www.signex.cz/vzornik-znacek/ip6-242
Čím více jsme o tom přemýšleli, jaké to pro nás bude, tím horší to bylo. Nejlépe na tom byli samozřejmě spolužáci, kterým to bylo celkem jedno. Na konci kvarty jsme ještě stačili zorganizovat takové ty tradiční věci jako rozloučení a dárky pro profesory a hlavně závěrečný proslov, kterým jsme ukončili svoje působení na nižším gymnáziu. Potom prázdniny plné zážitků a také očekávání a najednou – bylo to tady…
Prvního září v netradiční hodinu 7:55 jsme se setkali se známými i neznámými spolužáky v nové třídě, v nové budově, na nové ulici, ale kupodivu stále na stejném gymnáziu.
A tak začala další část našeho studia. Jsme konečně ti praví, skuteční středoškoláci a dokonce JAROŠÁCI!
Ale je to nezvyk, že už nejsme v té velké rodině na Příční, kde se skoro všichni znají jménem, mají společné zážitky i většinu učitelů a všichni jsou pořád tak nějak spolu. Najednou jsou tu noví lidé, spolužáci i učitelé, k tomu nové učebny, chodby a hlavně moc schodů. Čtyři roky jsme chodili jen do dvou pater a stěžovali si, proč tak vysoko, nyní s láskou vzpomínáme na těch pár pater. Ale k vyššímu vzdělání musíme zkrátka chodit do vyšších pater. Oproti Příční se zde ale vyskytuje výtah, který bohužel pro většinu studentů zůstává zapovězenou částí školy. Tato maličkost ale není nic ve srovnání s tím, že nám učitelé začínají vykat. Oslovení: „Martine, máte ty lístky v kanceláři,“ od jisté paní profesorky mě opravdu zaskočilo. Zvláště když mě paní profesorka zná už od primy. Možná že je to nějaký způsob, jak přimět studenty, aby se chovali dospěle.
Takže z mého pohledu je přechod a krátké studium na Jarošce zatím zvládnutelné. Ale jak říkám – zatím. Nikdo neví, co z toho, co nám profesoři říkali a čím nás strašili, bude pravda…