Schody

Schody. Každý Jarošák jich denně překoná spoustu a každý si na ně stěžuje. Že jich je moc a že jsou nekonečné. A proč jich musí být tolik a proč jsou tak vysoké. Rozhodla jsem se proto zjistit, jak to s nimi je doopravdy a jako správný Jarošák to všechno propočítat.
img_7612a
Jednoho zářijového dne jsem si proto předsevzala, že jejich tajemství odhalím. Hned první hodinu je na rozvrhu čeština, tedy čtvrté patro. To je přesně 106 schodů. Následuje sestup do fyziky, o 32 schodů. Do angličtiny se projdete do patra pátého. Každý, kdo zatouží po luxusu, který nabízí školní jídelna, bude muset překonat 128 schodů. S obědem v žaludku studuji rozvrh, který si stále nepamatuji. Další hodina nemůže být jinde než v pátém patře. Tam ovšem zjišťuji, že má učebnice němčiny se nachází o oněch pět pater níže. Zvažuji myšlenku se na ni jednoduše vykašlat, ale při představě jisté paní profesorky mě myšlenka rychle přechází a já se vydávám na onen pětipatrový výlet znovu.
A co říkají čísla? Za tento den jsem překonala dohromady 874 schodů, což odpovídá překonané výšce asi 131 metrů. Dospívám k názoru, že by nebylo od věci zapsat chození na Jarošku jako novou sportovní disciplínu.
Ke konci dne přicházím domů s hlavou plnou čísel a s povzdechem se dívám na schody, které se tyčí nade mnou. Je jich přesně 96.

Comments are closed.