Divadlo (téměř) nikoho nezabilo

IMG_9851Po měsících příprav, vášnivých debat a nacvičování uběhl oslavný týden rychleji, než průměrná hodina fyziky (tedy…samozřejmě za předpokladu, že fyzice rozumíte stejně málo jako já). Nicméně, necháme-li moje znalosti fyziky stranou, mohu říct, že jsem si celý ten kolotoč snad i užila.Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla podílet na divadle a mít tak dobrou výmluvu pro nechození do hodin. Nutno ale podotknout, že naší paní profesorce tělocviku se stýskalo, protože jsem se s ní během září bohužel nepotkala…

Pokračovat ve čtení

Pátek třináctého

Pátek. Konečně je pátek. Tenhle týden už se skutečně zdá, že to s tím novým školním rokem myslí vážně. Naštěstí po týdnu utrpení přicházejí dny volna. „Už jen pár hodin a hurá domů.” Přesně tuhle povzbuzující větu jsem si říkal celý den v našem ústavu. Bohužel mé nadšení změnilo zjištění, že je dnes pátek třináctého. Netrvalo ani hodinu než jsem se dozvěděl, že nápisy na parlamentní nástěnku si máme vytisknout na školní kopírce a že mám jen několik dní na to, abych shrnul celé své působení v parlamentu do ročenky. Náhoda?

13 Pokračovat ve čtení

Jaký má být dobrý učitel?

Jsou tu učitelé proto, aby měli žáci vzdělání, nebo jsou tu žáci proto, aby měli učitelé zaměstnání? Už v pravěku se každý člověk učil od starších a zkušenějších – ze své rodiny nebo ze svého okolí. Zpočátku každý hlavně pozoroval, co a jak má dělat, jak lovit a sbírat, jak opracovávat kořist. A tím se lidé také učili tomu, jak se mezi sebou dorozumět. I tento způsob učení by se dal nazvat vzděláváním. V pozdějších dobách bylo už na čase nejen mluvit a rozumět, ale zaznamenat taky to, co bylo důležité. A tak vzniklo písmo. Ne všichni lidé hned uměli číst a psát. Většinu tvořili lidé negramotní a tím i nevzdělaní.
Byla to ale osvícená panovnice Marie Terezie, která až roku 1774 zavedla v českých zemích povinnou školní docházku. V té době to bylo – hlavně pro obyčejné, venkovské lidi – něco nového a dříve nepředstavitelného. Lidé začali získávat nové informace z knih. A to díky tomu, že nejdříve chodili do školy, kde je číst a psát naučili. Nenaučili se to sami od sebe, ale naučil je to učitel. Tehdy nejvzdělanější a jeden z nejdůležitějších lidí ve vesnici i ve městě.
Fotka z filmu „Obecná škola“

Schody

Schody. Každý Jarošák jich denně překoná spoustu a každý si na ně stěžuje. Že jich je moc a že jsou nekonečné. A proč jich musí být tolik a proč jsou tak vysoké. Rozhodla jsem se proto zjistit, jak to s nimi je doopravdy a jako správný Jarošák to všechno propočítat.
img_7612a
Jednoho zářijového dne jsem si proto předsevzala, že jejich tajemství odhalím. Hned první hodinu je na rozvrhu čeština, tedy čtvrté patro. To je přesně 106 schodů. Následuje sestup do fyziky, o 32 schodů. Do angličtiny se projdete do patra pátého. Každý, kdo zatouží po luxusu, který nabízí školní jídelna, bude muset překonat 128 schodů. S obědem v žaludku studuji rozvrh, který si stále nepamatuji. Další hodina nemůže být jinde než v pátém patře. Tam ovšem zjišťuji, že má učebnice němčiny se nachází o oněch pět pater níže. Zvažuji myšlenku se na ni jednoduše vykašlat, ale při představě jisté paní profesorky mě myšlenka rychle přechází a já se vydávám na onen pětipatrový výlet znovu.
A co říkají čísla? Za tento den jsem překonala dohromady 874 schodů, což odpovídá překonané výšce asi 131 metrů. Dospívám k názoru, že by nebylo od věci zapsat chození na Jarošku jako novou sportovní disciplínu.
Ke konci dne přicházím domů s hlavou plnou čísel a s povzdechem se dívám na schody, které se tyčí nade mnou. Je jich přesně 96.

Být gay na Jarošce

Včera byl v Americe National Coming Out Day, který se i přes svůj přívlastek „národní“ slaví skoro na celém světě. I přes to, že jeho podstatou není řešit jen problematiku coming outu, vzpomněl jsem si dneska na to, že je to přesně dva roky, co jsem si prošel tím svým.

milencisemilujou
„Adame, chytíš mě za ruku? Potřebuju fotku.“ — „Ok.“

Pokračovat ve čtení