Přechod z Příční na Jarošku

„Jen počkejte, až budete na Jarošce, tam se s vámi takhle párat nebudou,“ zněla slova většiny učitelů, kteří nás učili na Příční.
Ten slavný přechod z Příční na „velkou“ Jarošku je snad noční můrou všech studentů. Slova, kterými nás děsili už od primy a která jsme nebrali nijak vážně, na nás přece jenom dolehla. V kvartě jsme si to přece jen začali uvědomovat a často jsme si pokládali otázky: „Co budeme dělat, až budeme v té druhé, větší budově? Bude to opravdu tak hrozné, tak těžké a až tak moc děsivé?“.
prechod_pro_chodce
Zdroj: http://www.signex.cz/vzornik-znacek/ip6-242

Brownův pohyb

Pondělí 25. ledna, z domu vycházím jako obvykle o půl osmé ráno. Ovšem prší. Po mrazivých dnech a chvílích plných sněhu bych něco takového neočekávala, tudíž s sebou nemám deštník a do třetího patra se mi vracet nechce nejenom kvůli schodům, ale také kvůli potenciálnímu pozdnímu příchodu. Zatím stíhám.

Stojím na zastávce, moknu a snídám. Po několika nekonečných minutách konečně přijíždí šalina, nastupuju, jedu. Hladký průběh rána začíná drhnout na České, kde se šaliny štosují za sebou a nemají se k odjezdu. Ničemu se nedivím, jsem v Brně. Nemá smysl čekat na trojku nebo pětku, vydávám se po náledí do školy pěšky. Vyhýbám se chodníkům, jdu po zasněženém trávníku.

Na třídu Kpt. Jaroše vcházím v 7:49. Ještě mám stále šanci přijít do dějepisu včas. Kdyby mi ale cestu nezatarasil policajt s arogantním výrazem já jsem tady pán, teď mě musíte všichni poslouchat. Co? Bylo nás čím dál tím víc, nechápali jsme, obraceli jsme se na taktický ústup a ustupovali. 7:51, školu už nestihnu.

Pokračovat ve čtení